Stará paní

Stará paní zhluboka vydechla, její ruce povolily, sklouzly ji hluboko do klína. Bylo slyšet jen jemné cinknutí pletacích jehlic, které se samy sebe lehce dotkly.

Ze stočeného drdůlku bílých stříbrných vlasů vypadl jeden pramínek, stočil se kolem brýlí, pohladil jí tvář a houpavým pohybem zůstal nehybně viset ve svislé poloze. Staré paní klesla hlava. Její brýle v jemném zlatavém rámečku se sesunuly na špičku jejího nosu.

Hodiny tiše tikaly. Počítaly čas, který nám všem nemilosrdně ubývá a minutu po minutě si prosazovaly své. Neoblomně.

Černá kočka se protáhla skulinkou v pootevřených dveřích, které v tom okamžiku zavrzaly. Hbitě vyskočila staré paní na klín a stočila se jí v klíně do klubíčka. Spokojeně si vrněla, hřála ji stará teplá kostkovaná deka. V hlubokém křesle dřímaly vzpomínky, o které se nikdo nezajímal. Pak začalo slunce zapadat.

Červánky za oknem vyčarovaly oranžovo zlaté mámení, přímo malované pro její oči. Ty však zůstaly zavřené. Spaly tiše a hluboce.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s